Novinky
Novinky
4.2.2011 11:24
Do sekce canisterapie je vložen nový velice kvalitní odborný článek o oboru jako takovém. Nezapomeňte, že podle autorského zákona je pouze na čtení:-)
26.8.2010 15:52
A na druhou stranu hlásíme, že jsou do výcviku zařazeni noví psi, takže kdo uvažujete o novém členu rodiny, neváhejte nás kontaktovat nejlépe e-mailem též!
11.4.2010 15:34
Konečně vloženo se zpožděním další video. Pokud Vás zajímá, jak vypadá kompletní program hiporehabilitace v podání U rozcestí, naleznete ho v článku Hledání ztracených vánoc!
1.10.2009 14:30
U rozcestí se přestěhovalo! Nová adresa: 54442 Choustníkovo Hradiště 114.
24.11.2008 20:54
Blíží se předání docvičené feny FCR Ayashee, dne 4.12.08 v Polici nad Metují. Srdečně Vás na něj zveme!
Náhodný obrázek
Nové články
22.04.10 21:50
Zlatá...
Přihláška: Tímto se závazně přihlašuji/jeme na víkendový pobyt pro rodiny s dětmi...
18.03.10 13:12
Hana Grundmannová
Univerzita Hradec Králové - pedagogická fakulta učitelství pro 1.stupeň ZŠ + státní zkouška ze...
19.12.08 12:46
Putování se skřítkem...
Muzikoreportáž z MC MaMiNa: ... pozor, už je slabounce slyšet z dálky - zní trochu jako...
25.10.08 00:01
Co se vlastně skrývá...
Psi jsou předáváni klientům darem. Jsou plně hrazeni Vašimi sponzorskými příspěvky. Než je pes...
24.10.08 21:08
Ayashee Sunny Grimm
Ayashee Sunny Grimm byla slavnostně předána ve čtvrtek 4.12. od 14.30hod v Kolárově divadle v...
» U rozcestí » Canisterapie

Canisterapie

   „V této celkově uvolněné atmosféře se člověk a zvíře vzájemně přitahují a svobodně vytvářejí vazby, které jsou na samém vrcholku stupnice citů, vazby příliš silné na to, aby stav některých pacientů neovlivňovaly.“[1]   

 

1.   Představení oboru a jeho zakotvení v literatuře 

K představení oboru si přizveme na pomoc odborné prameny. Podle nich se název canisterapie vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen jako stav psychické, fyzické a sociální pohody.[2] 

 

Název označuje podpůrně-rehabilitační metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny. Canis = latinsky pes. Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka.

 

Uplatňuje se také jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné.[3]

 

            Pokud bychom chtěli čerpat z dostupné literatury na českém trhu, navíc od českých autorů, moc bychom si bohužel nepočetli. Mezi prvními se objevila kniha Pes lékařem lidské duše od autorky Lenky Galajdové, která navazovala na zahraniční tradici. Poté se během několika let trh rozšířil o Animoterapie, aneb jak nás zvířata léčí od Zorana Neranžiče a Zooterapie ve světle objektivních poznatků, kol. autorů. Poté zde už od českých autorů kromě několika brožur nic nenalezneme. Počíst si můžeme ale i v několika málo zahraničních titulech, ty však nemají s českým prostředím moc společného a tudíž nedostaneme odkaz na aktuální problematiku oboru u nás.

 

2.   Využití zvířat v historii a navazující aktuální stav ve světě

 

Hlavní představitele tohoto nově vznikajícího oboru nalezneme v navázání na nedávnou historii použití zvířat, resp. psů jako doplňkové terapie v 90. letech 18. stol.

 

V Anglii v Yorkshiru byla založena společnost přátel kliniky York Retreat pro duševně nemocné. Iniciačním popudem k tomuto kroku vedlo pohoršení veřejnosti nad dosavadními postupy, které se používali při zacházení s pacienty s duševními poruchami. Součástí inovovaného programu kliniky York Retreat byla péče o zvířata, tedy o tvory, kteří jsou na pacientech  plně závislí, a podporovat tím zodpovědnost a sociální dovednosti.[4]

 

Od 2.sv. války můžeme pozorovat především v Americe vzrůstající úsilí začlenit zvířata do terapeutického procesu hlavně klinické psychologie, které bylo v 70. letech korunováno úspěchem. Americký dětský psycholog Boris M. Levinson podněcoval začlenění pečlivě vybíraných domácích zvířat do dětské psychoterapie k usnadnění a k akceleraci terapeutického procesu. Zároveň požadoval seriózní výzkum v této oblasti a vymezení přesných hranic a zásad terapie.

    Se stoupající profesionalitou terapeutů se v 80. letech přistoupilo k důkladnějšímu rozlišení aktivit se zvířaty, které vypadá takto: AAA (Z anglického Animal Assited Activities) = Aktivity za pomoci psů, AAT (Animal-Assisted Therapy) = Terapie za pomoci psů a AAE (Animal-Assisted Education) = Vzdělávání za pomoci psů. Výběr zvířat se zpřísnil a byly vypracovány metodiky výcviku a výchovy zvířat. Postupně bylo zavedeno i školení terapeutů, byly přijaty normy na zavedení testů, jak lidí tak zvířat. Prohloubila se spolupráce mezi odborníky – psychology, speciálními pedagogy, logopedy, rehabilitačními pracovníky i pracovníky ve zdravotnictví. Navázala se spolupráce též s veterináři, etology a rodiči klientů. Aby byly výsledky sledovatelné a reprodukovatelné, začaly se psát záznamy činností. Metoda mohla být objektivně hodnocena. Jednotlivci se začali spojovat do sdružení a v roce 1990 vnikla asociace IAHAIO (International Association of Human – Animal Interaction Organizations), sdružující národní organizace pracující v oblasti výzkumu i praktických činností terapeutických programů se zvířaty.  

3.   Canisterapie „po česku“

    V České republice na jejich metodiku navázala organizace Pomocné tlapky o.p.s. Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky se již od svého založení v únoru 2001 zabývá chovem, předvýchovou a výcvikem asistenčních psů. Vycvičené psy předává zdarma do dlouhodobého užívání tělesně postiženým, zejména těm, kteří jsou zcela nebo částečně upoutáni na invalidní vozík, ale i lidem nevidomým, pacientům se záchvatovými onemocněními a lidem s kombinovaným onemocněním. Pomocné tlapky se od svého založení věnují také canisterapii a řídí se metodikou a hierarchickým rozdělením aktivních terapeutů podle IAHAIO.[5]            

 
Jsou však jednou z mála organizací, která se odkazuje  na euroamerickou tradici terapeutického používání zvířat. V letech 2003-2005 jsme mohli sledovat snahu o.s. Filia a založení České canisterapeutické asociace, která si dala za úkol vytvořit metodiku, normy praxe a etický kodex, což se sice podařilo, ale přes veškerou snahu asociace o několik let později ukončila svoje působení a nepodařilo se jí dosáhnout požadovaného cíle o sjednocení.
  Legislativa v České republice zatím neošetřila nově vznikající obory jako je hiporehabilitace, canisterapie, apod. Pod pojmem canisterapeut si tedy můžeme představit v podstatě kohokoliv s jakýmkoliv zvířetem. Zrod nového oboru sebou nese i diskuzi a vznikající problémy. Diskuze samotná pramení už z toho, co si pod pojmem canisterapie veřejnost i praktikující část veřejnosti představuje.  Aktuálně zde narážíme na dvě větvě, kdy jedna je zastoupena dobrovolníky, nadšenci a pejskaři, co hledají využití pro svého psa. Jsou nadchnuti pro věc, ve svém volném čase navštěvují zařízení a věnují se klientům. Na straně druhé zde nalezneme málopočetnou skupinu tvořenou buď profesionály v pomáhajících službách (psychology, speciálními pedagogy,…), kteří jsou zároveň chovateli či výcvikáři, či svědomité canisterapeuty, kteří se nezaleknou dalšího vzdělávání a chtějí ve své profesní dráze postupovat dynamicky dopředu a vzhůru, aby mohli nabídnout maximální možnou kvalitu služeb. Ty ale nenalezneme jako dobrovolníky pracující zdarma, což vyvolává tření a následnou diskuzi.          
  
  
Nemusíme však čekat, jak bude tento problém vyřešen postupujícím časem. Lze nahlédnout do obdobného profesního oboru, kde jsou využívána zvířata a tím je hiporehabilitace. Obor svým vymezením a profesionalizací ukázal, že členská základna složená z nadšenců a dobrovolnické činnosti je přínosná, ale nikoliv nosná. Neznalost navazující problematiky bohužel dokázala, že nevhodné použití koně může působit nejen pocitové, ale dokonce zdravotní problémy. Nevhodný výběr koně s konkávním pohybem hřbetu může zhoršit spastické reakce klientů s DMO, snaha o snížení počtu personálu z důvodu redukce finančních nákladů, využití nemocných a vysloužilých zvířat, která byla zdarma, aj. vedli k nezájmu uživatelů o tyto služby a nechuti zařízení je po špatných zkušenostech využívat.       
                            
  
Na druhé straně byli v čím dál větší míře zaznamenávány významné úspěchy díky vhodnému využití pečlivě vybraných zvířat. Zmínit můžeme práci paní Hermanové z psychiatrické léčebny v Bohnicích, která dovede díky profesionálnímu využití hipoterapie zmírnit, ale často také úplně odvrátit důsledky DMO u dětí do 11 měsíců věku.
            

  
I canisterapii najdeme nepříjemné omyly způsobené neznalostí věci, které rodící se obor poškozují. Můžeme sledovat tlak na úplnou anulaci či snížení obtížnosti testů povah pro psy, nechuť sjednotit roztroušená občanská družení a vytvoření jednotných norem. Jelikož v tomto případě do oboru ještě nezasahuje legislativa, jako canisterapeut se Vám může představit, jak jsem se s tím setkala v praxi, dobrovolník z místního útulku, který hledá využití pro místní psí chovance a nevykoupané z kotců, aniž by o nich věděl něco více, je vodil k dětem do místní mateřské školky, aby si s pejsky pohráli… Jinde ředitel školy odmítal cokoliv slyšet  o návštěvách psa, protože předešlý canisterapeut svého 60kg psího kolegu nezvládl ani vést na vodítku. Pes se mu posléze vytrhl. Vrhnul se, byť v dobrém, na děti, skákal po nich, nekoordinovaně bez povelu štěkal, což skončilo všeobecnou panikou a pláčem.
            

   Canisterapie tedy není technika, která by naplnila volný čas psa, který není k ničemu jinému použitelný, ať z důvodu nezkušenosti majitele (nezvládne cvičit, tak se bude chodit mazlit..) nebo z důvodu vycházejícího ze zvířete. Není to ani systém, který by odmítal výcvik psů. Není to náplň volného času dobrovolníka, který má rád děti a zvířata. Toto jsou všechno důvody, na kterých se dá stavět a ze kterých kvalitní canisterapeut teprve vyroste. Specialista, který se bude orientovat v oborech navazujících, který sestaví adekvátní program pro žáky s pervazivními vývojovými poruchami, adekvátní program pro děti s Downovým syndromem, adekvátní program pro seniory. Bude mít přehled, jak je nutné kterou diagnózu uchopit, jakého jiného specialisty v zařízení se zeptat, jak s klientem zacházet. Stanoví si dlouhodobé cíle, bude si svojí práci zaznamenávat a dokáže vykázat, na čem měsíce pracoval. Nebude litovat času a peněz a vyrazí na konference a semináře, které budou v Čechách k dispozici, nebude se bát vzít do ruky literaturu. Nemusí to být psycholog ani speciální pedagog, ale je nutné, aby měl představu, že na strukturovaný program autisty se má zeptat právě speciálního pedagoga. Canisterapeut by měl být profesionál se svými specifiky, protože je nutné odhlédnout  od neplodných subjektivních diskuzí a klást důraz na nově se rodící obor a jeho jméno. Všichni si přece přejeme, aby se canisterapie zapsala u české odborné veřejnosti jako podpůrně rehabilitační metoda, přinášející přínos pouze pozitivní.
             

4.   Vysvětlení základních pojmů a rozdělení činností

 

Pojem canisterapie jsme si vysvětlili již na začátku. Vrátíme se ještě k metodice IAHAIO, kterou považuji za stěžejní, byť se s ní v českých poměrech moc nesetkáme.

 

Zmínili jsme si rozdělení aktivit se psy[6]:

 v     AAA (Z anglického Animal Assited Activities) = Aktivity za pomoci psů
-          formou AAA máme na mysli např. přítomnost psů, navazující na výplň volného času klientů v zařízení, krátké relaxace za přítomnosti zvířat, návštěvní činnost třeba někde v zahradě, kontakt se zvířetem bez zasahování, organizovaný většinou dobrovolníky 

v     AAT (Animal-Assisted Therapy) = Terapie za pomoci psů
-                     podpůrná rehabilitační metoda vedená specialistou za určitým záměrem, dopředu naplánovaná, zaznamenaná a připravená k vyhodnocení 

v     AAE (Animal-Assisted Education) = Vzdělávání za pomoci psů
-                     pes v pedagogickém a vzdělávacím procesu, osvětová činnost, pes jako cílená výuková pomůcka, jako mediační činitel 

Jako další důležité termíny můžeme využít vzdělávání canisterapeutů, jak je připravila a navrhla IAHAIO[7]:           

 
  1. Canisasistent laik

-                    canisasistent, je-li proškoleným laikem, může samostatně provozovat společenskou činnost (tzv. Aktivity za pomoci psa, AAA) v prostředích, kde se dokáže snadno dorozumět s klienty a kde mají klienti normální, předvídatelné chování

 
  1. Canisasistent profesionál

-                     odborník, který chce zařadit canisterapii do své praxe a má vhodného psa
-                     jsou to sociální pracovníci, sestry, fyzioterapeuté, speciální pedagogové a další odborníci vzdělaní v sociálních, zdravotnických nebo pedagogických oborech
-                     jejich výhodou je samozřejmě důkladná znalost prostředí a klienta, včetně znalosti diagnózy nebo anamnézy.
-                     protože jako odborníci mají právo během terapie manipulovat s klientem (cvičení apod.), je na jejich profesionálním úsudku, zda mohou pracovat samostatně či k sobě potřebují dalšího pomocníka, který by v průběhu canisterapie pracoval s klientem, zatímco oni vedou psa 

  1. Canisterapeut

-                     jedná se o lidi, kteří splnili všechny podmínky stupně canisasistent a mají dlouhodobou praxi
-                     jejich minimální vzdělání odpovídá 220 hodinám teorie a 40 hodinám praxe 

Mezi základní pojmy zahrnujeme také bližší rozčlenění canisterapeutických technik. Podle počtu klientů hovoříme o canisterapii individuální, trvající ideálně 30min. Zde je nejlépe pozorovatelné intenzivní a funkční použití psa, canisterapie je v tomto plnohodnotným podpůrně rehabilitačním procesem. Program je připraven na míru podle speciálních potřeb klienta. Je strukturován nejlépe jako vzrůstající dynamická křivka směřující k určitému vytyčenému cíli. V počtu dvou a více klientů, ideálně v 5-ti členné skupině, hovoříme již o canisterapii skupinové. Konkrétní potřeby jedince jsou zde přizpůsobeny skupině, není možné intenzivní působení a přizpůsobení se speciálním potřebám jednotlivců, ale práce je zaměřena na pozitivním využití skupiny. Trénujeme sociální dovednosti, kooperaci ve skupině, využíváme prvků soutěživosti a podpory kamarádů.  

Pokud bychom chtěli rozdělit canisterapeutické techniky podle míry činnosti, budeme se bavit o canisterapii jako aktivizačním procesu a technice polohování.  Metoda polohování existuje ve fyzioterapii již dlouho, konkrétně od 50.let 20.stol. Polohováním těla či jeho části do polohy komfortu dojde k výrazné redukci patologické proprioceptivní aktivity myopatického reflexního oblouku a tím ke zlepšení funkce svalově kloubního systému.[8] V kombinaci se psem je tato technika ještě zdokonalena. Pes má na rozdíl od člověka běžnou tělesnou teplotu 380C. Tento teplotní rozdíl umožňuje velice efektivní prohřívání zkřehlého těla, dochází k ještě intenzivnější relaxaci a zmírnění spasmů. Psí tělo je navíc neopakovatelnou „pomůckou“ k bazální stimulaci, nenásilným způsobem ovlivňuje a stimuluje klienta taktilně, hapticky, vizuálně a akusticky. Polohovat můžeme s jedním nebo více psy. Nezapomínáme ani na adekvátní využití polohovacích vaků a dalších pomůcek, relaxační hudby, apod.   

5.   Příklady využití techniky individuálně/ve skupině

 

Jako příklad využití jsem využila zápisy ze svých deníků. Jsem si vědoma toho, že ač někteří čtenáři tuší, co se pod pojmem canisterapie skrývá, nedokáží si přesně představit, jak takové setkání se psem vypadá a jak může být koncipováno. Proto tato krátká ukázka.                  

    Ve vizuální formě naleznete ukázku individuální formy canisterapie
tady.

 
    Zde návrh na průběh individuálních canisterapeutických setkání září-prosinec 2008 vypracovaný pro ústav sociální péče pro mládež:

 

  klient(ka): Míšavěk: 14 letdiagnóza: ADD, specifické poruchy chování a učení    

Míša na psa reaguje neutrálně. Nevadí jí, ale jeho přítomnost ani nevyhledává. Program canisterapeutických setkání je kvůli tomu speciálně přizpůsoben. Pes funguje jako nenásilná, podpůrně-rehabilitační pomůcka, v prvních měsících působící hlavně jako ko-terapeut relaxace.  Díky setkávání v závěru školního roku 2007/08 máme za sebou fázi vzájemného poznávání a seznamování. Doporučuji aktivně pracovat na dvou hlavních technikách. Relaxace a její zdokonalování, během které budeme při rozhovoru pracovat na oblastech ovlivňujících LMD a poruchy chování.           

Při zpracování předešlé zkušenosti navrhuji následující plán pro 1. pololetí školního roku 2008/2009: Věnujeme se oblastem

  • formálně logického myšlení – schopnost zkoumat pravidla ® zkoumá, co je lepší a co ne – negativismus, potřeba projevit svůj vlastní názor;
  • temperament, impulzivita, emoční výbušnost na obě strany (+/-) – nepřiměřenost, špatně reaguje na omezení – najít pochvalu, pevné hranice; porucha autoregulace (není schopna oddálit pocit uspokojení, pochválení – nevydrží to neříct, když to ví),
  • citové potřeby, pozornost za každou cenu, egoismus, seberealizace (ukázat se – je to běžné, ale sáhne po těch nejsnazších variantách)

 Dechová cvičení při tělesně orientovaných stimulacích jsou zaměřena k ulehčení vnímání vlastního těla a k podpoře relaxace

  • snižování dechové frekvence
  • zvýšení břišního dýchání a prodloužení výdechu

Relaxační techniky zaměřené k vnímání vlastního těla jsou odvozeny od relaxačních i aktivačních masáží zad končetin i obličeje:

  • jemné dotyky, poklepávání a hnětení
  • pasivní mobilizace hlavy a končetin

Cvičení smyslového vnímání - objevování těla prostřednictvím smyslů. Smyslem je počátek vztahu mezi tělesnými vjemy a duševními pocity:

  • průzkum tělesných hranic - taktilní vnímání rozdílů mezi vlastním tělem a okolním světem
  • skenování těla „výlet po vlastním těle“ - taktilní cvičení k odhalení vnějších projevů těla, procítěním okrajových hranic těla
  • vnitřní smyslový průzkum - dýchání, tep srdce, ústa (,‚cesta do vlastního těla“)

 Poloha na boku - usnadňuje pohyb pažemi a manipulace rukou. V této poloze nemusí pracovat proti gravitaci. Vhodné je pomocí polštářů oddělit dolní končetiny od sebe, dolní DK je položena do extenze, svrchní DK do flexe v kyčli. Klient dostává senzorický vjem o rozdílné poloze dolních končetin. Pes je položen v úrovni prsní kosti několik cm od těla a nutí podívat se dolů a dosáhnout flexe šíje.  


Zápis z canisterapeutického deníku, program pro skupinu s mentálním a kombinovaným postižením:

 klient(ka): rehabilitační třída, 7 dětívěk: 10- 18 letdiagnóza: mentální a kombinovaná postižení   

Na dnešní návštěvu byla připravena fena Ayashee Sunny Grimm, oslovovaná Ája.            

Na začátku jsme se s pejskem pozdravili a krátkým povídáním jsme zabrousili na první návštěvu s pejsky. Děti měly za úkol si vzpomenou a sehrát mi krátkou scénku, jak jsme si vyprávěli, že by mělo vypadat setkání s cizím pejskem. Jak to správně „udělat“, když nás nějaký pejsek na ulici zaujme a chtěli bychom si ho bezpečně pohladit.
 Poté jsme nechali kolovat jednoduchou krabičku a každý si vyndal dva piškoty. S Ájou jsme děti obešli. Nejdříve se připravila pravá ruka, která na nás zamávala a nakrmila pejska, cestou zpátky to byla levá, aby jí to nebylo líto.  Děti psa krmí vždy přes středovou osu, pes sedí vlevo, krmí pravá ruka a naopak. Podpora spolupráce mozkových hemisfér. Následovala hra na procvičování krátkodobé a pracovní paměti. Na lavici jsem vyskládala několik psích hraček a krabiček s pamlsky. Děti si věci pozorně prohlédly a já jsem je přikryla šátkem. Po odkrytí se jedna věc ztratila a hádali jsme která. Kdo uhádl, schoval Áje hračku a společně jsme jí napovídali, když se jí snažila nalézt. Postupně jsme se všichni vystřídali. Obtížnost byla přizpůsobena konkrétním jednotlivcům, Janička měla za úkol pouze hračky pojmenovat.            

Po pohybové hře bylo naplánováno krátké povídání. Seznámili jsme se s jednoduchým příběhem, jak to bylo v pravěku. Když si pravěký člověk založil konečně vesnici a přestal cestovat, zbývalo mu občas nějaké jídlo a kolem se povalovala spousta kostí z mamutů a jiných snědených potvor. To zaujalo divokého vlka, který se k člověku nenápadně přidal a dojídal zbytky. Jeho malá vlčátka se lidí bála už méně a netrvalo dlouho, kdy začal vlk žít po boku člověka bez báze a stal se z něj pomalu pes… Co to přinášelo člověku? Jak pes pomáhá dnes? Proč to bylo tehdy zajímavé a výhodné pro vlka-psa? Společně jsme příběh dokončili a krátce jsme si povídali.
            

Následovalo rozehřátí počtářských schopností. Opět mezi dětmi kolovala krabička s piškoty a navíc si každý vylosoval barevný tácek s čísly. Podle čísla uvedeného na tácku měly děti za úkol vyndat si stejný počet piškotů z krabičky. Poté jsme společně přemýšleli, kolik sní Ája dobrůtek, když jí nakrmí dohromady Klárka a Péťa, apod. Aby nám to šlo lépe, sedli jsme si vždycky na deku a piškotky vyskládali před sebou a  spočítali. Vizuální podpora významně pomáhala při orientaci v početních operacích, k výsledku jsme se vždy dobrali.
            

Pokračovali jsme jednoduchou hrou opět na dece uprostřed třídy. Děti se postupně střídaly. Sedly si ke mně na deku. Před nimi ležela Ája. Já jsem se mlčky dotkla nějaké části jejich těla. Ony měly za úkol jí nahlas pojmenovat a nalézt správný ekvivalent na pejskovi. Tak jsme společně našli hlavu, oči, uši, drápky, apod. 
  

Nakonec nás čekal nejtěžší úkol. Aby měl každý možnost užít si kontaktu se psem, připravila jsem jednoduchou výcvikovou dráhu. Ája je poměrně divoký pejsek a tak na děti čekat těžký úkol stát se dobrým psovodem a provést Áju dráhou, včetně toho, že na začátku dráhy bylo nutné jí dát povel sedni! a na konci lehni! Všichni se s tím statečně poprali a jejich výkon jsme odměnili potleskem. Zvládání a nácvik orientace v prostoru, překonání strachu ze psa, přebrání kontroly nad situací a zvířetem.
            

Před odchodem jsme si ještě krátce připomněli povídání o pejscích a pravěkých lidech a domluvili jsme se, že si ho děti co nejlépe zapamatují, aby mi ho na začátku další návštěvy mohly vyprávět sami.
   

 ZÁVĚR            

Ráda bych na závěr doufala v to, že se mi podařilo seznámit trpělivé čtenáře s podpůrně rehabilitační technikou nazývanou canisterapie a v krátkosti odkrýt její současný stav a problémy, se kterými se potýká. Kéž jsou zdárně překonány, aby se všichni zúčastnění z odborné i laické veřejnosti mohli shodnout na tom, že je to služba   pro klienty přínosná, profesionální a budou jí čerpat s nadšením.            



[1] Galajdová, Lenka Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, Grada Publishing 1999, ISBN 80-7169-789-3, s.27 
[2] Galajdová, Lenka Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, Grada Publishing 1999, ISBN 80-7169-789-3, s.24 
[4] Galajdová, Lenka Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, Grada Publishing 1999, ISBN 80-7169-789-3, s.26 

[5] http://www.pomocnetlapky.cz/cz/o-spolecnosti-pomocne-tlapky/o-spolecnosti-pomocne-tlapky-o-p-s-2.html

[6] Galajdová, Lenka Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, Grada Publishing 1999, ISBN 80-7169-789-3, s.28 

[7] http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladni-informace/kvalifikace-a-pravomoce-v-canisterapii-17.html

[8] http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladni-informace/polohovani-se-psy-10.html