Zvířátka kolem nás

Setkání se zúčastnilo celkem osm dětí se svými rodiči. Z důvodu různých potřeb a schopností dětí, jsme vytvořili dvě skupiny. V první skupině jsme uvítali chlapečka těžkým zrakovým postižením s dyslalií a dívku s dysartrií. Odpolední skupina byla sestavena z dětí s dyslalií. Rodiče i děti dostali předem domácí úkol, vytvořit si masku nejoblíbenějšího zvířátka. Děti spolupracovaly velice dobře. Jako výborná motivace se osvědčila fenka Aisinka, která byla s námi po celou dobu přítomna.

Ráno kolem desáté hodiny se mateřské centrum změnilo v malou zoologickou zahradu. Nejprve jsme se všichni představili. Ukázaly jsme si, jak zvířátka mluví. Například jak dělá malá kočička, jak velká kočička, jak cení zuby pejsek, jak se olizuje, jak řehtá koník,  atd. Tím děti procvičovaly gymnastiku mluvidel.

Dále jsme zkoušeli, jestli všichni poznáme zvířátka podle jejich hlasu. Seděli jsme v kroužku na koberci, děti měli zakryté oči. Na koho jsem poklepala, ten vydal zvuk, aby pozdravil tak jako zvířátko, za které je převlečen. 
 

Na chvilku jsme odložili masky a zkoušeli těžší a náročnější sluchová cvičení. Tentokrát jsme vyzkoušeli rodiče, zda poznají své děti po hlase. Zavázali jsme jim oči a děti postupně volaly: „Ahoj“. Rodiče byli v tomto malém testu velice úspěšní. Ale děti se nenechaly zahanbit a po výměně rolí to nakonec také zvládly.

Abychom si trochu odpočinuli, zkoušeli jsme si vyrobit sněhové koule z vaty. Pak jsme je foukali co nejdále. Sfoukávali jsme je z hřbetu ruky, z hlavy maminek a tatínků, z čumáčku pejska. Tím jsme se snažili o usměrnění proudu vzduchu v našich pusinkách tak,  jak to potřebujeme například při správné výslovnosti sykavek (čšž).

Jelikož bylo všude venku plno sněhu, naučili jsem se novou písničku:

Fouká, fouká, bílá je louka.
Zima je pejskovi, za kamna kouká. 
Sněží, sněží,mráz kolem běží.
Zima je kočičce, ke kamnům běží.

Za naši snahu jsme se odměnili sladkým překvapením.

Písničku jsme si ještě jednou zopakovali na rozloučenou. 

Druhá skupinka nastoupila odpoledne.

Nejprve jsme si na seznámení zahráli v kroužku hru s klubíčkem. Museli jsem si pamatovat jméno toho, kdo nám klubíčko podával a komu jsme ho dávali my. Hráli jsem si stejně jako s první skupinkou, jen úkoly byly o něco náročnější.  Přidali jsme si soutěž o nejrychlejšího jedlíka. Vítěz se dostal do duelu s pejskem Aisinkou. S velkým překvapením jsme nakonec netleskali Aisince, ale našemu vítězi.

Pak jsme si vyzkoušeli, jestlipak si pamatujeme, kde bydlí zvířátka. Děti s pomocí rodičů lepily různá zvířátka na čtvrtky, podle toho, kde je můžeme najít (na louce, ve vodě, na stromě, doma, ve vzduchu…).

I tentokrát jsem si vyzkoušeli ouška rodičů i dětí. A podobně jako s první skupinkou jsme si vyzkoušeli dechová cvičení.

Zazpívali jsme si písničku, kterou jsme si doprovodili vařečkami, pokličkami, chrastítky, lžičkami… Chvílemi to byl pořádný rámus:-)

Každý pak si pak zkusil zazpívat písničku sám. A za tuto odvahu na děti čekala malá odměna v podobě  medaile.