Novinky
Novinky
4.2.2011 11:24
Do sekce canisterapie je vložen nový velice kvalitní odborný článek o oboru jako takovém. Nezapomeňte, že podle autorského zákona je pouze na čtení:-)
26.8.2010 15:52
A na druhou stranu hlásíme, že jsou do výcviku zařazeni noví psi, takže kdo uvažujete o novém členu rodiny, neváhejte nás kontaktovat nejlépe e-mailem též!
11.4.2010 15:34
Konečně vloženo se zpožděním další video. Pokud Vás zajímá, jak vypadá kompletní program hiporehabilitace v podání U rozcestí, naleznete ho v článku Hledání ztracených vánoc!
1.10.2009 14:30
U rozcestí se přestěhovalo! Nová adresa: 54442 Choustníkovo Hradiště 114.
24.11.2008 20:54
Blíží se předání docvičené feny FCR Ayashee, dne 4.12.08 v Polici nad Metují. Srdečně Vás na něj zveme!
Náhodný obrázek
Canisterapie USP Čtyřlístek v Markoušovicích - čteme pejskovi pohádku
Nové články
22.04.10 21:50
Zlatá...
Přihláška: Tímto se závazně přihlašuji/jeme na víkendový pobyt pro rodiny s dětmi...
18.03.10 13:12
Hana Grundmannová
Univerzita Hradec Králové - pedagogická fakulta učitelství pro 1.stupeň ZŠ + státní zkouška ze...
19.12.08 12:46
Putování se skřítkem...
Muzikoreportáž z MC MaMiNa: ... pozor, už je slabounce slyšet z dálky - zní trochu jako...
25.10.08 00:01
Co se vlastně skrývá...
Psi jsou předáváni klientům darem. Jsou plně hrazeni Vašimi sponzorskými příspěvky. Než je pes...
24.10.08 21:08
Ayashee Sunny Grimm
Ayashee Sunny Grimm byla slavnostně předána ve čtvrtek 4.12. od 14.30hod v Kolárově divadle v...
» U rozcestí » Vzdělávání » Speciální pedagogika » Syndrom hyperaktivity

Syndrom hyperaktivity

Syndrom hyperaktivity je jedna z variant odchylky v oblasti aktivační úrovně. Jejím protipólem je „hypoaktivita", která je však méně častá.
Základem hyperaktivity se osobnostní nezralost dítěte, spočívající v neschopnosti brzdit momentální impulsy a regulovat své chování ke vzdálenějšímu cíli.

Neklid se projevuje dvojím způsobem:
1. Neklid v oblasti chování (tj. hyperaktivita) - jedná se především o pohybový neklid (hyperkinetický syndrom). Pohyb je neúčelný, vhledem k sociální situaci nepřiměřený a nevhodný.
2. Neklid v oblasti prožívání (tj. vnitřní napětí, tenze) - lze vyslovit hypotézu, že vnitřní tenze je příčinou pohybového neklidu, který je vlastně pouze sekundárním projevem právě této vnitřní tenze. Tak tomu ovšem nemusí být vždy a neklid dítěte může zůstat pouze na této, vnitřní úrovni. Šebek (1991) přisuzuje tuto variantu (neprojeveného vnitřního neklidu) spíše dívkám než chlapcům. Právě tato skutečnost může být vysvětlením podstatně vyššího výskytu hyperaktivity u chlapců než u dívek-u dívek častěji zůstává ve společensky nenápadné formě.

Nejnápadnější projevy tohoto syndromu:

Nadměrné nutkání k pohybu a aktivitě.
Aktivita bývá netlumená a neúčelná, dítě ji nedokáže korigovat a ovládat. S tím souvisí i sklon k impulzivním reakcím.
Dítě často přebíhá od jedné činnosti ke druhé, což je způsobeno snadným upoutáním jeho pozornosti téměř čímkoli. Projevuje se také velká vnitřní snaha činnosti střídat, když je dítě určitou činností přetíženo.
Někdy se objevuje názor, že tyto děti mají také více energie, která jim umožňuje zvýšenou zátěž lépe zvládat. Tento předpoklad ovšem není pravdivý, ukazuje se spíše, že dítě, které následujícím způsobem není schopno korigovat svůj energetický výdej je snadněji unavitelné, z čehož plyne i větší podrážděnost.

Neschopnost delšího a kvalitnějšího soustředění.
Slabá pozornost a vysoká unavitelnost je způsobená právě nadměrným nutkáním k aktivitě, které se projevuje nejen v oblasti pohybu ale i v ostatních oblastech např. v oblasti vnímání. Dítě je tak přitahováno množstvím podnětů ke kterým obrací svou pozornost zcela neselektivně.

Nevyrovnaná emocionalita, dráždivost a snížení frustrační tolerance.
Podněty vyvolávající citové reakce vychází nejen z vnějšího prostředí ale i z organismu, leckdy jsou tedy nepřiměřené emocionální reakce spíš sekundárního charakteru, způsobené zvýšenou unavitelností a dráždivostí dítěte, tj. nižší frustrační tolerancí.

Vzhledem k tomu, že děti s tímto syndromem vstupují do sociální interakce se svým okolím velice specifickým způsobem, nese s sebou syndrom hyperaktivity i další „sekundární" projevy, které vznikají právě ztíženou interakcí a přijetím dítěte v jeho sociálním prostředí.
Sekundární projevy bývají důsledkem negativních reakcí okolí, které vyvolává primární porucha, jejich hyperaktivní projev.
Tyto děti bývají hůře citově akceptovány, odmítány nebo se ve vztahu k nim projevuje ambivalence.
Častěji jsou hodnoceny jako neúspěšné, častěji jsou posuzovány jako neúspěšné či neschopné i v ostatních oblastech, včetně oblasti rozumové.
Mnohdy lze mluvit již o deprivaci v oblasti potřeby citové akceptace. K uspokojování této potřeby jsou pak nalézány náhradní formy. Pro rozvoj vlastní identity je důležitý přenos hodnocení a postojů jiných lidí do sebehodnocení a sebepojetí dítěte. V rámci obrany vlastní identity pak nemůže být akceptován negativní obraz, který dítě o sobě dostává z okolí. Dochází k vytvoření zidealizového nereálného obrazu sama sebe, popř. je vnímán jako ideální v této situaci a jeho realizace je přesunuta do budoucnosti. Vzhledem k tomu, že reakce vycházející z takovýchto obran nevychází z reality, dochází zákonitě ke konfliktům, které mohou být někdy až maladaptivního charakteru.

Rušivost dětského neklidu ve školních podmínkách a jeho vliv na sekundární projevy
Jeden z projevů hyperaktivity, který je ve školních podmínkách výrazný a rušivý je právě snadné rozptýlení a neschopnost dokončit započatou práci, dítě je upoutáváno řadou podnětů, které neselektuje a které vyvolávají bezúčelné aktivity, jiné než jsou právě během vyučování žádoucí. Takový žák pak chybuje ne ve chvíli, kdy danou věc neumí, ale ve chvíli kdy se nesoustředí.
Díky odchylkám v prožívání, vysoké dráždivosti a labilitě v oblasti citového prožívání u těchto dětí dochází často k náhlým proměnám citového ladění, jimž schází jasná a srozumitelná příčina. Pro okolí bývá chování a jeho změny u takových dětí, velice těžko pochopitelné a srozumitelné. Obvyklou sociální reakcí na takovou „nepochopitelnost" a „podivnost" je odmítání. Nepříznivá zpětná vazba posiluje nízké sebehodnocení a stimuluje obranné reakce. Právě častá nepříznivá zpětná vazba funguje jako nejvýznamnější mechanismus sekundární zátěže.
Některé specifické rysy hyperaktivity mají svůj původ právě v sociální oblasti, vznikají na základě reakcí na dítě ve všech sociálních skupinách - v rodině, ve škole i mezi vrstevníky. Následkem toho se modifikuje i socializační vývoj dětí a jejich sociální schopnosti. Velice často bývá mezi učiteli i u rodičů kolísání funkce CNS a jeho projevy v chování dítěte (vůlí neovlivnitelné) mylně interpretováno jako porucha motivace (vůlí ovlivnitelná) - „kdyby chtěl, tak by mohl". A tak se objevují ambivalentní, negativní, nepřijímající postoje k hyperaktivnímu dítěti.
V pozdějším věku stále přetrvává jeden z nejvýraznějších projevů hyperaktivity - impulsivita, ačkoli pozorovatelný neklid v chování nebývá tak nápadný. Impulsivita se projevuje především zvýšeným sklonem k úrazům a konfliktům (především s vrstevníky). Důsledkem nepříznivé odezvy na neklid v dětství bývá nízké sebehodnocení a větší četnost neurotických potíží.

Eva Marvanová

Publikováno: 18.10.08 8:12 | Autor: Milada Macháčková | Kategorie: Speciální pedagogika