Speciální pedagogika - základ
Odhad Vládního výboru v r. 1992 – 1,2 mil postižených, z toho 100 tis.dětí, kterým je nutné zajistit adekvátní vzdělání.
Cíle:
1) humanitární přístup
- každý postižený má právo na plný rozvoj a respektování osobnosti
2) výchova
- právo na vzdělání
3) ekonomický cíl
- právo na pracovní, kulturní zařazení
Zakladatel u nás prof.Miloš Sovák (v té době se SP nazývala defektologie).SPPG (speciální pedagogika) – věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který z důvodu znevýhodnění potřebuje speciálně pedagogický přístup při vzdělávání a podporu při pracovním a společenském zapojení
Termín speciální pedagogika poprvé užit r. 1957 p. Bohumírem Popelářem od r. 1973 běžně používán.
Klasifikace SP:
- psychopedie (SP mentálně postižených)
- surdopedie (sluchově postižených)
- tyflopedie (slepých, zrakově postižených)
- etopedie
- somatopedie (tělesně postižení)
- logopedie (komunikační problémy)
- kombinované vady
- parciální postižení (spec.vývojové poruchy učení)
Terminologie:
defekt
- lat defectus – úbytek
- vada, ztráta, postižení
- anomálie ve vzhledu, výkonnosti
1) vrozený dědičný
2) vrozený prenatální
3) vrozený perinatální
4) vrozený postnatální
b) získaný
defekty 1) orgánové – orgán, část těla chybí, amputace
2) funkční – narušena funkce org., včetně nedostatečnosti CNS,
poruch chování
podle hloubky postižení: 1) lehký
2) střední - porucha společenských vztahů
3) těžký
- důsledek defektu
- postižený jí může trpět, ale samozřejmě to není nutné (např.dřevěná noha pod kalhoty – není vidět a nemusí v ničem vadit)
- potuchy vztahu a prostředí
- výrazná psychosociální dimenze
Charakteristiky:
- změny v učení, chování
- v pracovních, společenských aktivitách
- v zaměření osobnosti, v motivaci
- v potřebách, v hodnotovém systému
SP má za úkol předcházet vzniku defektivity u minority.
Socializační proces:
1) integrace- plné začlenění, splynutí postiženého se společností
- má to na postiženého své nároky (samostatnost, nezávislost,…)
- nevyžaduje SP přístupy (asistent,…)
2) adaptace- nižší fáze
- přizpůsobení, jedinec je akceptován
- ve spec.zařízeních, po absolvování speciální školy se začlení
3) utilita- soc.upotřebitelnost
- nesamostatnost v práci, životě, ale pracují v chráněné dílně, bydlení
4) inferiorita- izolace jedince od společnosti
- odkázání na péči
pozn. segregace = vyloučení
Metody SP:
1) reedukace- znovuvychování
- např. znovu uschopnění poškozené ruky
2) kompenzace- nahrazení
- pomůckami, …
3) rehabilitace- znovu uschopňování
- upravuje společenské, pracovní vztahy
- navazuje na předešlé metody
Cílem SP je maximální rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince a dosažení maximálního stupně socializace.
SP systém v ČR:
- výchovní poradci
- školní psycholog, speciální pedagog
- pedagogicko-psychologické poradny
- SPPG centra
- střediska výchovné péče
- Institut pedagogicko-psychologického poradenství
Diagnostika:- součást SPPG
- co nejlépe poznat postiženého a určit jeho možnosti
- co nejvíce informací o prostředí, průběh dosavadního vývoje, etiologii (příčiny)
g rozpracování metodiky poznávání individuálních vlastností postiženého
g zdokonalování výchovy a vzdělávání
SPPG diagnostika zjišťuje:
- jak se postižený vyrovnal se svým handicapem
- jak defekt ovlivnil charakter soc.prostředí
- jak zpětně působí soc.systém na postiženého
- jak se to odráží v komunikaci
Výsledkem diagnostiky je diagnóza
- diagnostika se dělí podle druhu postižení, používá různé metody
- z hlediska životních etap: novorozenecká
kojenecká
batolecí
předškolní věk
školní
dospělost
stáří
- diagnostika z hlediska časového sledu: vstupní
průběžná
výstupní
- podle etiologie: kauzální (příčina je známa)
symptomatická (známé jsou pouze projevy)
- podle rozsahu: globální
parciální (pouze částečná)