Novinky
Novinky
4.2.2011 11:24
Do sekce canisterapie je vložen nový velice kvalitní odborný článek o oboru jako takovém. Nezapomeňte, že podle autorského zákona je pouze na čtení:-)
26.8.2010 15:52
A na druhou stranu hlásíme, že jsou do výcviku zařazeni noví psi, takže kdo uvažujete o novém členu rodiny, neváhejte nás kontaktovat nejlépe e-mailem též!
11.4.2010 15:34
Konečně vloženo se zpožděním další video. Pokud Vás zajímá, jak vypadá kompletní program hiporehabilitace v podání U rozcestí, naleznete ho v článku Hledání ztracených vánoc!
1.10.2009 14:30
U rozcestí se přestěhovalo! Nová adresa: 54442 Choustníkovo Hradiště 114.
24.11.2008 20:54
Blíží se předání docvičené feny FCR Ayashee, dne 4.12.08 v Polici nad Metují. Srdečně Vás na něj zveme!
Náhodný obrázek
Nové články
22.04.10 21:50
Zlatá...
Přihláška: Tímto se závazně přihlašuji/jeme na víkendový pobyt pro rodiny s dětmi...
18.03.10 13:12
Hana Grundmannová
Univerzita Hradec Králové - pedagogická fakulta učitelství pro 1.stupeň ZŠ + státní zkouška ze...
19.12.08 12:46
Putování se skřítkem...
Muzikoreportáž z MC MaMiNa: ... pozor, už je slabounce slyšet z dálky - zní trochu jako...
25.10.08 00:01
Co se vlastně skrývá...
Psi jsou předáváni klientům darem. Jsou plně hrazeni Vašimi sponzorskými příspěvky. Než je pes...
24.10.08 21:08
Ayashee Sunny Grimm
Ayashee Sunny Grimm byla slavnostně předána ve čtvrtek 4.12. od 14.30hod v Kolárově divadle v...
» U rozcestí » P-R program » Muzikoterapie » Od znaků k symbolům, od symbolů ke slovům

Od znaků k symbolům, od symbolů ke slovům

O vztahu mezi hudbou a jazykem, muzikoterapií a psychoterapií

Podle Jaakko Erkkilä

 

V první řadě se autor v tomto článku zamýšlí nad vztahem hudby a jazyka teoreticky. Myšlenky a koncepty vychází především z psychoanalytické teorie, včetně jejích novějších forem. Autor vychází z teorie raných forem myšlení, které považuje za základ různého chápání jazyka a hudby, neopomíjejíc při tom jejich jedinečné rysy. Na tomto základě staví autor své úvahy o rozdílech a podobnostech muzikoterapie a psychoterapie. Zdá se, že navzdory mnoha charakteristickým rysům obou terapií, není rozdíl mezi nimi elementární, zároveň však mají oba nějaké výhody i nedostatky, které mohou souviset například s využitím jazyka. Po teoretické části následuje část zamýšlející se nad rolí volné improvizace v hudební psychoterapii. Autor popisuje proces "od znaků k symbolům, od symbolů ke slovům", během kterého může hudební improvizace v psychoterapii hrát důležitou roli. Důležitou roli zde má analýza improvizace. Autor představí také specifickou metodu "grafického zápisu" vyvinutou na Universitě Jyvaskyla ve Finsku. Skrz příklad, založený na použití této metody, autor ilustruje jaké významy je možné touto metodou získat. Jsou předloženy i návrhy pro klinickou interpretaci.

Úvod

Hudební interakce a některé druhy komunikace mezi matkou a dítětem mají mnoho podobných rysů. Ačkoli matka při komunikaci s dítětem používá slova, raná komunikace je více než na významu slov závislá na rozpoznávání kvalit jako rytmus, zabarvení, intenzita a dynamika řeči. . Tyto myšlenky, nejprve pouze spekulativní, byly také později potvrzeny empirickými nálezy.

V muzikoterapii je metoda hudební improvizace často využívána za účelem vybudovat vztah mezi klientem a terapeutem a poskytnout prostředky pro sebevyjádření a neverbální komunikaci. (Wigram, Pedersen, & Bonde, 2002). Kromě toho, že je neverbální, byla improvizace charakterizovaná stejně jako preverbální formy komunikace: základní prvky které tvoří improvizaci a dávají jí význam jsou právě ty samé kvality (rytmus, zabarvení, intenzita, atd.) které dělají matčinu řeč porozumitelnou pro dítě. Tyto vlastnosti nejsou tak absolutně symbolické jako jsou slova. Nicméně, mnoho muzikoterapeutů věří, že mohou zprostředkovat, nebo reprezentují vnitřní zkušenosti a emoce na nevědomé úrovni, dokonce i všechny duševní konflikty a traumata.

Z tohoto hlediska to je zajímavé blíže se seznámit s teoriemi vysvětlujícími formování myšlení v raných obdobích vývoje. Obzvláště pokud je pravda že jazyk a hudba jsou příklady vysoce vyvinutých lidských schopností, které zde mají své kořeny a navíc mají něco společného.

Rané formy myšlení

Zaujala mne myšlenka psychoanalytičky Evy Basch - Kahre (1985), která představila tři nové koncepty objasňující rané formy myšlení - chaotické myšlení, emocionálně-senzomotorické myšlení a operační myšlení. Navrhla toto pojetí, protože nebyla spokojena s tradičním psychoanalytickým dělením procesu myšlení na primární a sekundární.
Chaotické myšlení je typické myšlení novorozených dětí, typické zaplavením vnitřními i vnějšími podněty. Emocionálně senzomotorické myšlení je typické v brzkých obdobích života a je ovlivněno především smyslovými dojmy, motorickými a prostorovými zkušenostmi, a silnými emocemi. Operační myšlení je materiální a logické, bez prostoru pro emoce, metafory nebo symboly. Podle Basch- Kahre, jsou sekundární procesy myšlení realizovány skrze interakci těchto tří druhů myšlení. (Erkkilä, 1997.)

V této souvislosti se budu nejdříve blíže zabývat emocionálně-senzomotorickým druhem myšlení. K dalším dvěma druhům myšlení se v tomto článku vrátím později. Způsob, jaký Basch - Kahre popisuje emocionálně-senzomotorické myšlení je velice blízký definici vitálních afektů Daniela Sterna (1985). V období posledních několika let aplikovali v muzikoterapii koncept vitálních afektů různí autoři. Víme, že vitální afekty nejsou emoce tak jak je známe, ale spíše amodální multisenzoriální zkušenosti jako kolísání, slábnutí, prchavost, výbušnost, zesilování, pokles, průlom, atd - zkušenosti kterými je často popisována hudba. Skrze vitální afekty je možné také spojit hudbu s univerzálními antropologický druhy zkušenosti a tak ilustrovat jejich neverbální preverbální (dodatečné i hudební) významy. Je zajímavé, že když Rolsvjordová (2004) popisuje sémioticky Kristevovu definici tělesných a dynamických aspektů, uvádí Rolsvjordová, že z tohoto hlediska, lze sémiotický systém znaků srovnávat s konceptem vitálních afektů Daniela Sterna. Takže máme tři hlavní teoretické koncepty - emocionálně-senzomotorický myšlení, vitální afekty a sémiotiku - všechny vysvětlují a popisují základní zkušenosti lidkých bytostí.

Jestliže jsou tyto koncepty charakteristické pro základy hudebního myšlení, mají také co do činění s jazykem? Pokusím se v následující diskusi na tyto otázky najít odpovědi.

Muzikoterapie a psychoterapie - rozdíly a podobnosti

Někteří muzikoterapeuti mají tendenci rozlišovat muzikoterapii a psychoterapii na základě rozdílů mezi slovy a hudbou. Jinými slovy, svět hudby a svět jazyka jsou tak rozdílné, že i když muzikoterapi a psychoterapie často sdílí hodnoty a cíle jsou obě stále zásadně rozdílné (Howat, 1992). Rolsvjordová (2004) upozorňuje, také na to, že se často můžeme setkat s tím, že je hudba popisosována jako protiklad řeči - ačkoli sama tento názor nezastává. Howat (1992) zdůrazňuje jedinečnost hudby, která přímo vyjádřuje archetypální, imaginární, a nevědomé obsahy. Odkazuje na Helen Bonny, která uvádí, že hudba je jazyk okamžiku a je tedy perfektní prostředek pro improvizaci, schopný být úplně svobodný a neomezený a zároveň i vysoce organizovaný a strukturovaný. V tom právě spočívá jedinečnost muzikoterapie, protože toto mluvený jazyk postrádá.

Je ale i přesto verbální psychoterapie ve svém základě rozdílná od muzikoterapie? Pokud se zaměříte na to, jak psychoanalytici píší o významu jazyka a slov v léčebné souvislosti, můžete najít úžasnou podobnost s texty ve kterých muzikoterapeuti popisují význam hudby. Psychoanalytička De Alvarez De Toledo (1996) uvádí, že

"paranoidní úzkosti, stejně jako obrany proti nim se manifestují v pocitech a emocích psychoanalytika, které vyjádřují a odpovídají nevědomým fantaziím analyzovaného. Tento emocionální jazyk může nebo nemusí být na základě obsahu ospravedlnitelný" (str. 292).

Na jiném místě ve stejném článku uvádí, že

"pokud hovoříme a slova jsou interpretovaná musí celý akt být interpretován dříve než obsah. To, co je interpretované není to,co říkají slova, ale to,co dělá analyzovaný když, mluví a co dělá se slovy" (str. 301).

Toto se dost podobá improvizované tvorbě v muzikoterapii. Improvizace zde může být popsána jako akt mezi klientem a muzikoterapeutem. Tento akt se skládá z vyjádření, které má charakter emocionálně-senzomotorického myšlení nebo vitálních afektů nebo semiotiky, které jsou základními prvky myšlení.

Možná, že hudba i řeč vznikají ze stejné základní zkušenosti z brzkých stádií vývoje, kdy je hlas jako takový vnímán jako atraktivní a fascinující. Možná, že je to původní hlasová shoda mezi subjektem a objektem (například nemluvně- matka), mezi vnitřním a vnějším prostředím - tyto první velice důležité zkušenosti pro pozdější život - které udržují naši citlivost vůči oběma sluchovým formám komunikace po zbytek našich životů (De Alvarez De Toledo, 1996). Může to tedy být tak, že v určitém slova smyslu je hudba v porovnání s verbálním jazykem víc primitivní a je tedy schopná uchovat sdělovací schopnosti verbální řeči dokonce i tehdy, kdy je poznávací kapacita dramaticky oslabena - například vlivem neurodegenerativní nemoci.

Pokud se chceme dále věnovat hledání původu a vztahu mezi hudbou a jazykem, je zajímavé zaměřit se na to, co již bylo napsáno o znacích a symbolech v kontextu jazykového vývoje. Podle Langera (1942) je člověk na rozdíl od zvířat schopen používat znaky nejen k označovaní věcí, ale také k jejich reprezentaci. Signální znaky jsou tak transformované do symbolů. Lidská přání, pocity, emoce a fantazie jsou reprezentované znaky, které pak přebírají povahu symbolů. Slova jsou jako symboly, které reprezentují nepřítomné, a tak umožňují efektivní komunikaci s dalšími lidmi ve významové rovině.

Prostředí verbálního jazyka představuje vícevrstvý režim, systematickou a velice kategorizovanou síť symbolů, skrze který je umožněna precizní komunikace. Nicméně hudba není symbolická stejným způsobem. Jinými slovy, hudba se zdá být příliš abstraktní na to, aby mohla přesně charakterizovat vztahy znaků, symbolů. Takže, méně strukturovaná a plánovaná hudba je více vzdálená symbolické rovině. Rolsvjordová (2004) dokonce naznačuje že

"předem komponovaná hudba je často více symbolická než improvizovaná hudba - kvůli důrazu na provedení, který je patrný v improvizacích. Možná bude v muzikoterapii improvizace bez pevně daných hudebních a verbálních struktur více sémiotická než imrpovizace, kde jsou takové struktury stanoveny."

Proč tedy tradičně klademe na volnou improvizaci takový důraz, obzvláště v analytické muzikoterapii (Bergstrrm Nielsen, 1993)? Proč jsou někteří muzikoterapeuti tak nadšení pro expresivní vyjádření, které se možná vyhne tradičním vztahům na úrovni znaků a symbolů? Abychom mohli zodpovědět tuto otázku, mohlo by být užitečné nejprve zvážit některé nedostatky, které se mohou objevit při využití vyšších symbolických expresivních prostředků jakoje mluvený jazyk.

Problémy s jazykem v terapeutickém kontextu

V rámci psychiatrie můžeme objevit mnoho potíží se kterými souvisí omezená nebo zdeformovaná schopnost slovního projevu. Například pacienti s hraniční poruchou osobnosti nejsou schopni normálně používat symboly ani jim rozumět. Pod tlakem mají tendenci roztříštit symboly, stejně jako emocionálně-senzomotorická celky do bezvýznamných zlomků; a protože jsou symboly mimo kontext jejich chápání, mají sklon být při jejich používání agresivní a destruktivní (Basch Kahre, 1985). Jinde popisuje De Backer (2004) hudební terapii s psychotickými pacienty a s pacienty s hlubokou depresí. Pacienti v hlubokém regresivním stádium nedokázali zacházet se symboly ani jejich pomocí vyjadřovat svůj vnitřní svět. Pokud použijeme tento příklad, práce muzikoterapeuta je založena na setrvávání v hudebních prostředcích a tato práce má pacienta připravit pro druhou protosymbolickou fázi, která dosud není dosažitelná.

To, co spojuje hudbu a jazyk jsou nepochybně vitální afekty (nebo sémiotika či emocionálně-senzomotorické myšlení), které jsou v normálních situacích vlastnosti obou těchto domén. Nicméně, terapeuti zpozorovali že při práci s osobami trpícími depresivními stavy, inklinuje jazyk pacientů k tomu, že postrádá vitální afekty nebo semiotiku, a může znít velice monotónně až chudě (Rolvsjord, 2004). Další příklad důležitosti vitálních afektů může být při hodnocení stavu a zdraví novorozeného dítěte. První zvuk který vnímáme je křik, který vydává dítě při narození. Je to intenzita, tón a dynamika křiku, na základě kterého docházíme k závěru o zdraví a fyzické síle (Loewy, 2004). Pokud jsou tyto skryté obsahy jazyka tak důležité z hlediska smysluplné komunikace, je zřejmé, že pokud chybí, má terapeut vážné potíže v hledání významu řeči.

Mluvení a slova mohou někdy fungovat také jako obrany proti neznámu. Aby se vyhnul úzkosti, která pramení ze střetnutí se s neznámem, vytváří člověk iluzi, že je schopen ovládat svět skrz slova, který jsou spíše obrazem jeho nitra než vnější reality. Tak může věřit, že zná sám sebe i ostatní do té míry, že zná své myšlenky i myšlenky ostatních - a nakonec věří, že ovládá sebe, ostatní i svět (De Alvarez De Toledo, 1996.)

Pro terapeuty, kteří jsou dobře vyškolení a vědomi si velkého množství symbolů, kterými byla lidská mysl popsaná v psychologii a psychoterapii to může být pokušení uchýlit se k těmto vědomostem a situaci úzkosti interpretovat a vysvětlovat. Takováto odborná znalost, která přináší kontrolu nad tak zvláštní oblastí jako psychoterapie, může vést k nevědomému použití moci. My, muzikoterapeuti od toho samozřejmě nejsme osvobozeni, protože hodně našich odborných činností je založeno na mluveném nebo psaném jazyce.

Díky skutečnostem, které v této části článku vyplynuly není překvapující, že slovní psychoterapie inklinuje k tomu, pracovat v první řadě s pacienty, kteří mají ještě zachovanou protosymbolickou kapacitu. Možná je rozdílem mezi verbální psychoterapií a muzikoterapií nejen pořadí priorit, ale také závažnost problémů pacientů se kterými jednají. Hudební terapeuti jednoduše jednají se závažněji nemocnými pacienty, protože lze předpokládat, že i když řeč není z nějakého důvodu dostupná, je stále možná komunikace a terapie založená na hudbě. Máme ale ještě nějaké další důvody k této domněnce?

Výhody hudby v hudební psychoterapii

Pacienti, kteří nejsou schopni prožívat symbolický význam hudby - například pacienti s hraniční poruchou osobnosti, kteří jsou fixováni v operačním způsobu myšlení (viz výše definice od Basch - Kahre) a neschopni manipulace se symboly - hudba může být prostředkem, jak je dovést k chaotickému myšlení. Toto jde obzvláště v případě volné improvizace. V kontextu tak chaotického výrazu, skládajícího se z nesmyslných zlomků ve formě irelevantních zvuků a tónů, to by byla ztráta času snažit se pochopit imrpovizaci, která následuje. Jediná funkce, kterou může v této situaci terapeut převzít, je působit jako objekt a snažit se napodobit ranou interakci mezi matkou a dítětem a tak vytvořit pro klienta dočasné podmínky. Terapeut je předmětem projekce klientem a tak je zaplaven nepřetržitým útokem chaotických zlomků - bezvýznamná hudba. Nicméně jako objekt vystupuje hudba a improvizace a tak dělají pro terapeuta situaci poněkud snesitelnější (viz figura 1). Pro více informací o improvizaci jako objektu a cílu projekce viz Bruscia (1998).

Figura 1. improvizace jako dočasné prostředí presymbolického stádia klienta (Erkkila, 1995).

Ačkoli nám pod vlivem klinetova chaotického projevu není jasné, jaký má význam, je možné skrz projekci postupně dosáhnout stavu ve kterém se chaotické zlomky začnou koncentrovat. Následkem toho, se v projevu klienta začnou objevovat první primitivní formy myšlení. To je fáze kdy se projeví první známky smysluplné komunikace, nebo kdy může terapeut rozpoznat pocity a emoce skrz "protipřenosové" reakce,hudba stává komunikativnější a zakládá se na rozpoznatelných hudebních formách a získává emoční náboj.

Mohli bychom tyto druhy hudebních/smyslných/citových vzorů nazývat také emocionálně-senzomotorickými konfiguracemi.

Bruscia (1998) dělí hudební psychoterapii do čtyř úrovní na základě hudební versus slovní zkušenosti.
Tyto čtyři úrovně jsou:
1) hudba jak psychoterapie
2) hudebně zaměřená psychoterapie
3) hudba v psychoterapii
4) slovní psychoterapii s hudbou.

Ve chvíli, kdy se objeví první náznaky myšlení formou emocionálně-senzomotorických konfigurací, je možný posun na úroveň hudebně zaměřené psychoterapie.


Bibliografie:
Aldridge, G. (1998). Die Entwicklung einer Melodie im Kontext improvisatorischer Musiktherapie. Unpublished Doctoral Dissertation, Aalborg University, Denmark.
Basch-Kahre, E. (1985). Patterns of Thinking. International Journal of Psycho-Analysis, 66, 455-469.
Bergstrøm-Nielsen, C. (1993). Graphic Notation as a Tool in Describing and Analyzing Music Therapy Improvisations. Music Therapy, 12(1), 40-58.
Bruscia, K., E. (1998). An Introduction to Music Psychotherapy. In: Bruscia, K. E. (Ed.). The Dynamics of Music Psychotherapy (pp. 1-16): Gilsum, NH: Barcelona Publishers.
De Alvarez De Toledo, L. (1996). The Analysis of 'Associating', 'Interpreting' and 'Words' - Use of this analysis to bring unconscious fantasies into the present and to achieve greater ego integration. International Journal of Psycho-Analysis, 77, 291-317.
De Backer, J. (2004). Music Therapy with Psychotic Patients (Lecture, March 23). University of Jyväskylä, Jyväskylä.
Eerola, T., & Toiviainen, P. (2004). MIDI Toolbox: MATLAB Tools for Music Research. Available at: http://www.jyu.fi/musica/miditoolbox. Jyväskylä: University of Jyväskylä.
Erkkilä, J. (1995). Musiikki ja tunteet musiikkiterapiassa. Hankasalmi: Jaakko Erkkilä.
Erkkilä, J. (1997). From the Unconsious to the Conscious. Musical Improvisation and Drawings as Tools in the Music Therapy of Children. Nordic Journal of Music Therapy, 6(2), 112-120.
Howat, R. (1992). Distuinguishing Words from Music (Included in 'Stretto - The Relationship between Music Therapy and Psychotherapy'). British Journal of Music Therapy, 6(1).
Husain, G., Thompson, W. F., & Schellenberg, E. G. (2002). Effects of Musical Tempo and Mode on Arousal, Mood, and Spatial Abilities. Music Perception, 20(2), 151-171.
John, D. (1992). Towards Music Psychotheerapy. British Journal of Music Therapy, 6(1), 10-12.
Langer, S. (1942). Philosophy in a New Key (third ed.). Cambridge: MA: Harvard Univ. Press.
Loewy, J. (2004). Integrating Music, Language and the Voice in Music Therapy. Voices: A World forum for Music therapy. Retrieved March 1, 2004, from http://www.voices.no/mainissues/mi40004000140.html
McMullen, P. T. (1996). The Musical Experience and Affective/Aesthetic Responses: A Theoretical Framework for Empirical Research. In D. A. Hodges (Ed.). Handbook of Music Psychology (second ed., pp. 387-400). San Antonio: IMR Press, The University of Texas at San Antonio.
Mélen, M., & Wachsmann, J. (2001). Categorization of Musical Motifs in Infancy. Music Perception, 18(3), 325-346.
Nardone, P. L. (1997). The Experience of Improvisation in Music: A Phenomenological Psychological Analysis. In D. D. J. Schneck & J. K. Schneck (Eds.). Music in Human Adaptation (pp. 133-162). Blacksburg, Virginia: Virginia Polytechnic Institute and State University.
Rolvsjord, R. (2004). Music as a Poetic Language. Voices: A World Forum for Music TherapyRetrieved March 1, 2004, from http://www.voices.no/mainissues/mi40004000138.html
Stern, D. (1985). The Interpersonal World of the Infant. A View from Psychoanalysis and Developmental Psychology. New York: Basic Books, Inc.
Wigram, T., Pedersen, I. N., & Bonde, L. O. (2002). A Comprehensive Guide to Music Therapy - Theory, Clinical Practice, Research and Training. London and Philadelphia: Jessica Kingsley Publishers.

Publikováno: 24.10.08 20:35 | Autor: Milada Macháčková | Kategorie: Muzikoterapie