Novinky
Novinky
4.2.2011 11:24
Do sekce canisterapie je vložen nový velice kvalitní odborný článek o oboru jako takovém. Nezapomeňte, že podle autorského zákona je pouze na čtení:-)
26.8.2010 15:52
A na druhou stranu hlásíme, že jsou do výcviku zařazeni noví psi, takže kdo uvažujete o novém členu rodiny, neváhejte nás kontaktovat nejlépe e-mailem též!
11.4.2010 15:34
Konečně vloženo se zpožděním další video. Pokud Vás zajímá, jak vypadá kompletní program hiporehabilitace v podání U rozcestí, naleznete ho v článku Hledání ztracených vánoc!
1.10.2009 14:30
U rozcestí se přestěhovalo! Nová adresa: 54442 Choustníkovo Hradiště 114.
24.11.2008 20:54
Blíží se předání docvičené feny FCR Ayashee, dne 4.12.08 v Polici nad Metují. Srdečně Vás na něj zveme!
Náhodný obrázek
Pokračujeme výtahem do prvního patra
Nové články
22.04.10 21:50
Zlatá...
Přihláška: Tímto se závazně přihlašuji/jeme na víkendový pobyt pro rodiny s dětmi...
18.03.10 13:12
Hana Grundmannová
Univerzita Hradec Králové - pedagogická fakulta učitelství pro 1.stupeň ZŠ + státní zkouška ze...
19.12.08 12:46
Putování se skřítkem...
Muzikoreportáž z MC MaMiNa: ... pozor, už je slabounce slyšet z dálky - zní trochu jako...
25.10.08 00:01
Co se vlastně skrývá...
Psi jsou předáváni klientům darem. Jsou plně hrazeni Vašimi sponzorskými příspěvky. Než je pes...
24.10.08 21:08
Ayashee Sunny Grimm
Ayashee Sunny Grimm byla slavnostně předána ve čtvrtek 4.12. od 14.30hod v Kolárově divadle v...
» U rozcestí » P-R program » Muzikoterapie » Muzikoterapie v podpůrně rehabilitačním pojetí

Muzikoterapie v podpůrně rehabilitačním pojetí

V následujících řádcích se pokusím přiblížit, co to vlastně je muzikoterapie, jak ji lze definovat, jaké jsou její cíle. Jedná se pouze o hrubý nástin, o všech věcech, o kterých se zmiňuji, by mohlo být napsáno mnohem a mnohem víc. Muzikoterapie úzce souvisí s kulturou země, ve které se vyvíjela, a tak existuje nejen u nás, ale všude po světě mnoho přístupů a škol. Zmiňuji se zde proto převážně o věcech, které jsou společné všem, účelem je poskytnout stručné základní informace.

V tomto článku se stručně dotknu několika témat - nástroje v muzikoterapii, biologické účinky hudby na člověka, dělení muzikoterapie. Tyto úvodní informace nejsou vyčerpávající, jednotlivým tématům budeme věnovat prostor někdy příště.


Muzikoterapie v systému terapií


O muzikoterapii lze mluvit v užším a širším pojetí. V užším pojetí je definována jako specifická léčebná psychoterapeutická metoda, která k dosažení terapeutických efektů využívá specigické hudebně komunikativní médium. Podpůrně rehabilitační pojetí nebo též edukační muzikoterapie je součástí širšího vnímání muzikoterapie. V širším pojetí není hudba aplikována pouze k léčbě, ale i za účelem celkové podpory klienta se zdravotními (v pojetí zdraví dle WHO jako stavu duševní, sociální i zdravotní pohody) nebo edukačními problémy. My se zaměříme na muzikoterapii v širším významu, na její využití ve speciálně pedagogické péči a rehabilitaci.

Ve speciálně pedagogickém procesu můžeme terapii definovat jako uplatnění terapeutických postupů s cílem zlepšit narušené funkce a zprostředkovat klientovi chybějící nebo těžko dostupné zkušenosti a zážitky, k vytvoření prostoru pro formování, dozrávání a pozitivní změny (Pipeková - Vítková; 2001).

Muzikoterapie je jedna z expresivních terapií, v zahraničí někdy také označovaných jako umělecké kreativní terapie nebo také jednoduše terapie uměním. V českém prostředí je někdy používán místo těchto názvů výraz arteterapie v širším pojetí (tzn. „léčba uměním"). To, že hovoříme o expesivitě, znamená, že v terapii jsou využívány výrazové prostředky, které jsou svojí povahou hudební, dramatické, literární, pohybové a výtvarné.


Klíčové vlastnosti hudby v terapii


Muzikoterapie klade důraz především na prvky hudební, ačkoli si někdy vypůjčí další prostředky i od ostatních expresivních terapií. To, co vytváří hlavní rozdíl mezi muzikoterapií a hudební výchovou a jiným muzicírováním, je především skutečnost, že hudba a zvuky jsou terapeutem využívány plánovaně, s jasným terapeutickým cílem (Lipský; 2007) směřujícím k naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb, rozvoji schopností a funkcí, popř. jejich navrácení a udržení, k dosažení intrapersonální či interpersonální integrace a finálně především ke zlepšení kvality života jedince (dle Světové federace muzikoterapie; 1996). Cílem tedy NENÍ hudba sama o sobě.

To, co muzikoterapii výrazně odlišuje, je její neverbální charakter. Hudba „obchází" rozum a působí přímo na nejhlubší struktury osobnosti, k jejímu vnímání není třeba využívat složitější symbolické funkce. Hudba jako celek i jednotlivé zvuky, rytmus, to vše stimuluje ontogeneticky a fylogeneticky nejstarší struktury v mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulzy, pracovat s nevědomými obsahy a vést na této úrovni k novým a optimálnějším způsobům chování (Z.Mátejová - S. Mašura; 1980). Právě v její přirozené schopnosti působit na nejhlubší struktury osobnosti je její klíčový potenciál.

Lze sledovat jisté podobnosti mezi hudbou a preverbálními formami komunikace. Základní prvky, které tvoří hudební projev a dávají hudbě význam, jsou právě té samé kvality (rytmus, zabarvení, intenzita, atd.), které dělají matčinu řeč srozumitelnou pro dítě. Tyto vlastnosti nejsou tak absolutně symbolické jako jsou slova. Nicméně, mnoho muzikoterapeutů věří, že mohou zprostředkovat nebo reprezentují vnitřní zkušenosti a emoce na nevědomé úrovni (Jaakko Erkkilä; 2004).


Poslech hudby versus aktivní hraní v muzikoterapii


Existuje několik možností, jak dělit muzikoterapeutické přístupy a školy. My se dnes zaměříme na toto základní, jednoduché dělení muzikoterapie:

 

1) aktivní

(= sami nebo se skupině vytváříme hudbu pomocí nástroje či hlasu)

2) receptivní

(=vnímání, poslech živě hrané nebo reprodukované hudby)

Představa, že bychom měli hrát na nástroj (na který jsme nikdy nehráli!) a zpívat (ještě k tomu třeba ve skupině!), možná v některých z nás vyvolá mírné sevření žaludku, ne-li přímo hrůzu. V naší kultuře už není aktivní provozování hudby součástí denního života. Jsme zvyklí spíš napodobovat stereotypní hudební předlohy, zaměřeni na výkon. Klienti často v počátcích terapie prožívají velké zábrany. V aktivní muzikoterapii však převládá volná hudební improvizace a to jak hlasová, tak se všemi možnými druhy nástrojů. Často bývají využívány nástroje, na které není jasné jak se hraje „správně", jako jsou různé etnické nástroje, jednoduchá rytmická chřestidla, pentatonicky laděné strunné nástroje, hra na vlastní tělo (tleskání, dupání, hlas...) apod., které pomohou alespoň v první fázi terapie většímu uvolnění. Lze říci, že v aktivní muzikoterapii je větší prostor pro vyjádření klienta, budování vztahu mezi klientem a terapeutem, který je klíčový, a terapeut má možnost působit rovnou teď a tady, živě.

S poslechem hudby má v naší kultuře zkušenost přece jen více lidí než s jejím aktivním provozováním. Můžeme tak sami na sobě pozorovat vliv hudby - která nás unaví, rozčílí, povzbudí, zrelaxuje. V receptivní muzikoterapii jsou využívány dvě metody:

1) Reakční muzikoterapie, snažící se vyvolat hudbou emoční procesy, které odhalují racionalizované nebo potlačené konflikty.

2) Regulační muzikoterapie, která probíhá ve skupině, a jejím smyslem je hlavně rozšíření spektra vnímavosti. Tento druh muzikoterapeutického působení má několik stádií (nezaujaté vnímání hudby, později vnímání citových reakcí na hudbu, práce s přijetím a regulací vzniklého napětí...). Z regulační muzikoterapie se později vyvinul regulační hudební trénink, který se využíval v první řadě k prevenci před psychickými nemocemi (Peter Wehle in Pipeková - Vítková; 2001).


Další možnosti dělení muzikoterapie jsou např. skupinová - individuální, direktivní - nedirektivní, kauzální - symptomatická, kreativní - nekreativní, psychoterapeutická - podpůrná. Na všech těchto úrovních může muzikoterapeut s klientem pracovat, volit přístup, který je pro klienta nejvhodnější.

 

Příště se můžete těšit na malou exkurzi do dějin využívání hudby k léčebným účelům.


Eva Marvanová

 

Publikováno: 30.4.08 8:42 | Autor: Milada Macháčková | Kategorie: Muzikoterapie