Hluchoslepota - dědičné poruchy zraku a sluchu II.

Neboli CRS - Congenital Rubella Syndrome. Nejsem si jistá, zda ho uvádím správně jako dědičný předpoklad, nicméně jeho výskyt odstartoval mnoho důležitých studií vztahujících se k hluchoslepému dítěti, proto jsem se rozhodla ho zde zmínit.
V roce 1941 byl oftalmologem Normanem Greggem odhalen vztah mezi kataraktou (šedým očním zákalem) a zarděnkami. O několik let později byl tento objev doplněn ještě
o zjištění, že zarděnky vedou ještě k částečnému kochleárnímu narušení a k následným sluchovým vadám. Je popsáno, že v Indii je ve školách pro sluchově postižené 40% neslyšících z důvodu matčiny infekce zarděnkami v těhotenství.

Při studiu časného vývoje hluchoslepých dětí, a to zvláště těch s vrozených zarděnkovým syndromem, je zjevné, jak velmi obtížné je první období života, a to jak pro děti, tak pro ty, kdo se ně starají. Jeden ze zdrojů dokonce uvádí, že tyto problémy spolu
s křehkým nervovým systémem můžou dát vznik nežádoucím modelům chování v pozdějších letech. Pro takto postižené děti, dospívající a dospělé existují následující ochranné faktory, které zabrání spuštění tohoto nežádoucího modelu chování: řád v aktivitách každodenního života, predikce a prevence stres vyvolávajících činitelů, přepracování životních situací tak, aby je bylo možno zvládnout. Je zřejmé, že tyto požadavky nemohou být vždy splněny.
V extrémních případech se ukazuje jako potřebná podpůrná medikace, aby jedinci pomohla zvládnout stresující zážitek.