Hledání ztracených Vánoc
Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění pro děti ze Zvláštní a praktické školy Dvůr Králové nad Labem, 12.12.2007
Zimní program Hledání ztracených Vánoc, kterého se děti zúčastnily, byl koncipován jako krátký pohádkový příběh, který uceloval jednotlivé cvičební kroky, které bude jezdec na koni provádět, a doplňoval je motivačním prvkem. Jako pomocný cvičební prvek byla použita skřítkova čepice.
Byl jednou jeden kouzelný les plný zvířátek, ve kterém bydlel i vánoční skřítek se svojí kouzelnou čepičkou. Když si jí nasadil na hlavu, začaly Vánoce a kouzelná čepička pomáhala skřítkovi čarovat dárky, které rozdával hodným dětem a zvířátkům, bydlícím v lese.
Dnešní zima ale začala velice nešťastně. Skřítek čepičku ztratil!! Děti a zvířátka marně čekala na Vánoce a nebylo daleko k tomu, aby se po jejich tvářích začaly koulet veliké slzy smutku…Kdo jim pomůže? Jak všechno skončí? A ejhle!
Kde se vzal tu se vzal, objevil se statečný jezdec, který měl odvážné srdce a věrného trpělivého oře, s jehož pomocí vyrazil po nebezpečné cestě kouzelným lesem hledat ztracenou čepičku…
Čeká ho dlouhé putování plné překážek a dobrodružství, na jejímž konci sedí na pařezu vánoční skřítek. Dívá se do tmy lesa a vyhlíží statečného jezdce, který by mu na hlavu nasadil ztracenou čepičku, aby mohly Vánoce opět vypuknout v plné kráse!
Klient nejprve kontaktuje koně ze země. Hipolog ho motivuje, aby se zvířete dotkl a hladil ho. Po zádech, bříšku, jaké má obrovské nohy! Společně pomocí haptické stimulace objevujeme kouzlo koňského těla, jeho velikost, vůni, všímáme si, jak hřeje a naše prsty se proplétají jemnou koňskou srstí. A kde má koníček vlasy? Sáhni! Hříva je na dotek hrubší než lidské vlasy, hledáme, kde všude koníkovi vyrůstá a nesmíme zapomenout ani na ocásek. Kdepak je?
Můžeme vyzkoušet, zda neuslyšíme něco zajímavého v koňském bříšku a přiblížení obličeje nám přináší nový vjem ve formě takticko – haptické čichové stimulace, která spolu s ostatními stimulačními formami přináší klientovi jedinečný plně komplexní mnohorozměrný stimul.
Pro maličko méně statečné jezdce, kteří nemají dost odvahy podívat se na svět z koňského hřbetu je připraveno projití kouzelným lesem pěšky. Koníka ale musí vzít samozřejmě sebouJ Podpora orientace v prostoru, samostatného rozhodování, zvyšování sebevědomí – tak velké zvíře mě následuje a poslouchá.
Nakonec můžeme koníka s dopomocí nakrmit. Tato část interakce klient – zvíře požaduje velkou dávku statečnosti a sebekontroly. Ruka je v porovnání s koňskou tlamou malá a co když si jí koník splete s kouskem chleba?

Spolupracující tým zajistí klienta z obou stran zvířete během celého průběhu rehabilitace, podle potřeby bude využito asistovaného sedu – klient sedí na koni před druhým hipologem, který ho bude jistit ještě touto formou, přímo ze hřbetu zvířete.
A můžeme vyrazit na dobrodružnou výpravu!
V terapii je využíván krok zdravého koně a vnímání pohybu jeho hřbetu. Protože člověk na koni sedí a nezatěžuje nohy, odpovědí jezdce na pohyby koňského hřbetu je specifický pohybový vzor pro trup a pánev při chůzi. Tento základní prvek hipoterapie nemůže být nahrazen žádnou jinou rehabilitační metodou. Základní rozdíl mezi hipoterapií a sportovním ježděním je v tom, že při sportu jezdec ovládá koně, zatímco při terapii kůň ovládá jezdce.
A jak celý příběh dopadl? Povedlo se nalézt a nasadit skřítkovi čepičku a zachránit tak Vánoce?
Samozřejmě! :-)
| Připojená galerie: Hiporehabilitace | Diskuze k článku (1)