Autismus III.

Komunikace

            Je narušena verbální i neverbální složka (gesta, mimika). Ve verbální je řeč buď ztracena, nevyvine se vůbec nebo nepřesáhne stupeň vývoje, odpovídající mnohem mladšímu věku. Pokud se však vyvine, můžeme pozorovat specifickou intonaci hlasu, jakýsi zpěvavý tón.

Nástup řeči je také velice zvláštní. Nejde o pouhé opoždění, dítě začne mluvit někdy brzy, jindy opožděně, vždy však podivným způsobem. Řeč nastupuje často v celých větách, chybí stádium žvatlání. Je přeplněna stereotypy, primitivní napodobování je poměrně snadné, ale asociativní zpracování slyšeného, srovnávání, zevšeobecňování je autistickým dětem v průběhu vývoje odepřeno. Dítě jen reprodukuje zvuky, které narážely na jeho sluch. Řeč nemá zpočátku vůbec žádnou, později jen problematickou funkci. Častá je echolálie, syndrom posledního slova, neologismy. Dítě nedokáže pochopit význam slov, zaměňuje ho.

            Normální řeč se tvoří ve své sdělovací funkci ve vztahu člověka k člověku. Znamená to vytvoření společného životního prostoru, vnímání „já“ a „ty“ a vnímání okolí, které na tyto osobnosti působí. Základní formou hovoru je otázka a odpověď. V otázce je tedy začátek a vznik samostatného myšlení. Z podivu nad světem a ze zmatku, které toto nazírání na svět působí, vzniká otázka. Ptát se a odpovídat znamená jít jedinou, společnou cestou. Tato společná cesta stmeluje dítě jako tazatele a rodiče jako odpovídající. V oslovení druhého, v ukázání na věc nebo osobu, v otázce – to je již požadavek na pozornost druhého, žádost o porozumění a odpověď, tedy zárodek kontaktu, který autistům chybí.

Sociální vztahy

            Z popsané patologie řeči vyplývá i další poškození, a to poškození sociálních vztahů. Autistům chybí oční kontakt, dívají se „skrz“ druhou osobu, nevnímají ji. Chybí sociální úsměv. Nevyrostou v samostatnou osobnost, nezískají schopnost myslet, rozhodovat a jednat nezávisle na tlaku přírody. Nedokáží porosit, říci si o něco nebo něco vyjádřit.

Ale právě svou schopností rozhodovat se člověk stává osobností. Volí varianty, bere na sebe odpovědnost a začleňuje se tím do kolektivu. Jestliže platí, že u člověka v samé postatě jeho existence je vztah člověka k člověku, pak autistický jedinec je bytost neschopna vztahů. Vše nasvědčuje tomu, že člověk se může spatřit a nalézt jen v druhém člověku, tím, že si uvědomuje druhého, uvědomí si i sám sebe a naopak. Autistické dítě nepotřebuje protějšek, mluví pro sebe, ne pro druhé, opakuje, nesděluje. Zákonitosti citového vývoje se ho nedotýkají, vývoj jeho „já“ je defektní. Je to zřetelný, ale nevysvětlitelný adualismus se zmatkem a poruchou chápání a hodnocení „já“ a „ne-já“. Afektivní vztahy se vyvinou u autistického dítěte mnohem dříve k věcem, nikoliv k lidem. Není schopné otevřeně přijímat citové informace a není schopné je opětovat. Netouží po pochvale, po uznání, po lásce. Může se naučit mazlit s matkou, jako se naučí jiné dovednosti. Ale trvalých, individuálních a diferencovaných emocionálních vztahů autisté nejsou schopni. Jsou ovšem také ušetřeni bolestí, problémů, složitosti a závažnosti přímého rozhodování….Jsou šťastni?

Představivost, chování

            Autistické děti jsou ve většině půvabné v pohybech, někdy mají pohyby až příliš uvolněné. Obličeje jsou většinou jemné, vážné, připomínají výraz mlčenlivé moudrosti.

Velice častá je stereotypie, objevuje se i určitá cykličnost. U motorické je to kroucení rukou v zápěstí a mávání rukama, točení se dokola, chození po špičkách aj.

            V zájmech vykazují zvláštní utkvělost, která je značně omezuje. Donekonečna například točí pokličkou, tkaničkou, hodiny kroutí prsty nejrozmanitějším způsobem a pozorují je. Pohledy jsou spíše krátké, ale stále se opakující. Baví je hra s pískem a vodou.

            Ve vnímání autisté vykazují neobvyklé smyslové prožitky bez zjistitelné organické abnormality. Ve vidění, hmatu, sluchu, chuti, čichu, ale i ve vnímání rovnováhy a vnitřním vnímání vůbec. Hlavní bod psychické orientace tvoří čich. Očichávají sebe navzájem, očichávají věci, věci vkládají do úst, aniž by je chtěli sníst.

            Rituály je možné najít i ve verbální složce. Nesmyslně opakují básničky, říkanky, věci, které zaslechli,…