Novinky
Novinky
4.2.2011 11:24
Do sekce canisterapie je vložen nový velice kvalitní odborný článek o oboru jako takovém. Nezapomeňte, že podle autorského zákona je pouze na čtení:-)
26.8.2010 15:52
A na druhou stranu hlásíme, že jsou do výcviku zařazeni noví psi, takže kdo uvažujete o novém členu rodiny, neváhejte nás kontaktovat nejlépe e-mailem též!
11.4.2010 15:34
Konečně vloženo se zpožděním další video. Pokud Vás zajímá, jak vypadá kompletní program hiporehabilitace v podání U rozcestí, naleznete ho v článku Hledání ztracených vánoc!
1.10.2009 14:30
U rozcestí se přestěhovalo! Nová adresa: 54442 Choustníkovo Hradiště 114.
24.11.2008 20:54
Blíží se předání docvičené feny FCR Ayashee, dne 4.12.08 v Polici nad Metují. Srdečně Vás na něj zveme!
Náhodný obrázek
Jonášek a Lucinka:-)
Nové články
22.04.10 21:50
Zlatá...
Přihláška: Tímto se závazně přihlašuji/jeme na víkendový pobyt pro rodiny s dětmi...
18.03.10 13:12
Hana Grundmannová
Univerzita Hradec Králové - pedagogická fakulta učitelství pro 1.stupeň ZŠ + státní zkouška ze...
19.12.08 12:46
Putování se skřítkem...
Muzikoreportáž z MC MaMiNa: ... pozor, už je slabounce slyšet z dálky - zní trochu jako...
25.10.08 00:01
Co se vlastně skrývá...
Psi jsou předáváni klientům darem. Jsou plně hrazeni Vašimi sponzorskými příspěvky. Než je pes...
24.10.08 21:08
Ayashee Sunny Grimm
Ayashee Sunny Grimm byla slavnostně předána ve čtvrtek 4.12. od 14.30hod v Kolárově divadle v...

Autismus I.

Autismus či autistické rysy je záležitost, se kterou se můžete setkat poměrně často. Jeho specifická charakteristika přináší spoustu zvláštností, které se promítají i do celkového kontaktu s klientem. Je potřeba postupovat podle určitých pravidel, aby vše fungovalo. Jaká to jsou, a z čeho vůbec vznikla, se dozvíme v následujících článcích.

Díl I. charakteristiky autistických potíží a historické vymezení

  Charakteristiky autistických potíží

DSM-III-R, 1989

 

Kvalitativní alterace (snížení) sociálních interakcí 

-zřetelný nedostatek empatie pro existenci nebo chápání druhých

-žádná nebo abnormální snaha být utěšen, když trpí (např. když je nemocný, zraněný nebo unavený)

-neschopnost napodobovat gesta okolních lidí

-žádné nebo abnormální hraní ve skupině 

-značná neschopnost navazovat přátelské kontakty

 

Kvalitativní alterace slovní a neslovní komunikace a aktivit

-absence všech způsobů komunikace: smysluplné žvatlání, mimika, gesta, napodobování, mluvená řeč

-nonverbální komunikace silně abnormální: pohledem, výrazem tváře, polohou těla nebo gesty určenými k započetí nebo modulování sociální interakce

-absence aktivit z představivosti

-zřetelné anomálie v produkci jazyka, včetně jeho objemu, modulace, hlasitosti, frekvence, rytmu a intonace

-zřetelné anomálie ve formě nebo obsahu jazyka, včetně jeho stereotypního a opakovaného užívání (užívání "ty" místo "já", časté rozjímání bokem)

-zřetelná alterace schopnosti vést nebo sledovat komunikaci s někým, i při přizpůsobení jazyka

 

Zřetelné omezení v oblasti aktivit a zájmů

-stereotypní pohyby těla (často klepe prsty, kroutí hlavou, točí se, bije do hlavy)

-zabývání se stále určitými částmi předmětu nebo zájem o předměty neobvyklé

-zřetelné utrpení i při nepatrné modifikaci okolí (např. přemístění vázy)

-neopodstatněné vyžadování vykonávání jistých rutinních aktivit stále přesně stejným způsobem (procházka po přesně stejné trase)

-zřetelné omezení škály zájmů a výlučný zájem pro nějakou partikulární činnost (např. srovnávání předmětů, sbírání meteorologických informací, atp.)

    

Historické vymezení autismu

 

Jednou z významných zmínek o poruše později nazvané autismus je práce z roku 1911 Erica Bleura, který byl ohromen extrémní osamělostí takto postižených pacientů a jako první začal polemizovat s pojmem „autos“ (z řec. sám).

V roce 1943 uveřejnil americký dětský psychiatr Leo Kanner článek pod názvem „Autistické poruchy afektivního kontaktu“. Pokusil se o přesnější rozlišení skupiny dětí, které se zvláštními projevy lišily jak od dětí s onemocněním schizofrenním, tak od dětí slabomyslných (oligofrenních) nebo hluchých. Nedostatkem kontaktu se blížily schizofrenikům. Tyto projevy však měly od samého počátku, tedy od narození, na rozdíl

od nemocných schizofrenií, která se dostavuje až po určitém období vývoje. Pokud jde o děti hluché a slabomyslné, u nich kontakt se světem je, jsou velice přístupné, kontaktu se domáhají a rády se mazlí.

V jednom ze svých pozdějších článků vzpomíná prof. Kanner, jak mu přivedli v roce 1938 ze státu Mississipi první dítě, Donalda, který jej zaujal svou neschopností navazovat kontakt a obsedantní snahou po zachování stejnosti ve svém okolí. Ve věku pěti let se bránil jakékoliv změně své denní rutiny, neměl žádný kontakt ani s rodinou, ani se světem.

Postupně do roku 1943 našel mezi malými pacienty, přiváženými k němu i z velké vzdálenosti, celkem jedenáct dětí, u kterých byl schopen diagnostikovat onu vrozenou neschopnost vytvořit obvyklý afektivní kontakt s lidmi. Tuto charakteristickou neschopnost vstupovat do vztahu s jinými lidmi nazval „extrémní autistickou osamělostí“. Zdůraznil, že se tento charakteristický rys vyskytuje již v raném dětství, a proto mu dal název „early infantile autism“, později podle něho pojmenovaný Kannerův časný dětský autismus (dnes pouze dětský /infantilní/ autismus). Právě raným začátkem se časný dětský autismus liší od případů dětských poruch, protože představuje vrozenou poruchu afektivního kontaktu, nikoliv onemocnění, které nastupuje po období nenápadného vývoje. Většina dětských typů podle Kannerova popisu je retardovaná, často velmi těžce. Významný počet má záchvaty a také takzvané „měkké“ neurologické příznaky a symptomy – je to celý soubor automatických, bezděčných pohybů, jako jsou křečovité pohyby, tiky, třesavka, hraní si s prsty nebo popleskávání rukama. Tyto děti mívají také potíže s iniciací pohybu, podobné, jaké se objevují u Parkinsonovy choroby. Mohou se u nich projevit velmi výrazné (často až paradoxní) smyslové vjemy a reakce.

V roce 1944, tedy o rok později, vymezil autistické poruchy také vídeňský pediatr Hans Asperger. Obraz jeho autistických dětí však nebyl tak častý (cca 0,05%) ani hrůzný jako u  L. Kannera. Intelekt nebyl narušen vůbec nebo pouze mírně. Děti, ač jim to nebylo přirozené, byly sociálních vztahů schopné.

Zájem o výzkum časného dětského autismu se stal všeobecným a všestranným. Několik společností pro výzkum autistických projevů začalo sdružovat odborníky a rodiče postižených dětí. První sjezd, kde se řešily otázky výzkumu autistických projevů v časném dětství, byl

v Holandsku v roce 1954. Ve Francii a v Německu vznikla v roce 1962 první organizovaná společnost rodičů a odborníků, zajímajících se o problémy dětí s těžkými poruchami kontaktu.

Od padesátých let se mnoho změnilo na názorech o časném dětském autismu. Profesor Kanner sám několikrát průběžně zhodnotil vývoj svých zkušeností a názorů a po třiceti letech uzavírá svou práci zdůrazňováním multidisciplinárního přístupu k otázkám autismu.

Oficiálně jako diagnóza byl roku 1993 zahrnut do ICD-10, tzn. do skupiny pervazivních vývojových poruch.

 

Publikováno: 6.3.08 9:39 | Autor: Milada Macháčková | Kategorie: Speciální pedagogika